Chata aneb dovolená jakou si nepřejete zažít

Zdravím Vás po delší době, musím říct, že můj blog mi docela chyběl. Nemohla jsem ventilovat své pocity ani nic co právě dělám. Bylo to jako být zavřená v kostce, ale rychle k tomu co Vám chci vlastně povědět.

Hlavní je to, že jsem byla na dovolené, sice v Česku, ale i tak, odpočla jsem si tam, takže je to dovolená. (Nevím jak jinak to nazvat, lol.)

Byla jsem tam s rodiči, s dědou a jeho ženou, tím pádem s mou nevlastní babičkou..

Nemám to moc ráda, když už, tak jsem tam radši jen s rodiči. Nemohla jsem si dělat co jsem chtěla, pořád mě někdo napomínal apod.

Hned první den, po pár minutách jsem nevěděla co mám dělat. Bez signálu, bez mého twitteru a bez lidí, které mám ráda. Přijeli jsme před obědem, takže jsem čekala a čekala aspoň na to jídlo. K tomu se váže takový vtipný příběh, tedy aspoň v tu chvíli to pro nás docela vtipné bylo. Dělaly se řízky a já prostě nesnesu vepřový, takže pro mě byl nachystaný kuřecí. Děda, že mi ho schválně udělá jako první abych nečekala dlouho, tak začal, první řízek - můj nekuřecí, byl hotov, když jsem se na něj koukala už mi připadal zvláštní. To já to hned poznám když není kuřecí, ale říkám si, uvidíme, třeba se pletu. Nepletla jsem se. Hledali jsme hrozně dlouho MŮJ kuřecí řízek a víte kde byl? Děda ho nechal ve strouhance :-). Po obědě jsem si trochu odpočla a vydala jsem se na procházku. Mimochodem každý den jsem chtěla běhat, řekla jsem ať mě ráno vzbudí, ale nikdo mě nevzbudil, takže není to tím, že jsem líná!

Druhý den jsem se rozhodla dočíst Deník Anny Frankové. Zbývala mi asi půlka knížky a neměla jsem co dělat. Hned potom jsem se pustila do knihy Hvězdy nám nepřály, musím říct, že knížka je mnohem lepší. Radši bych byla kdybych ten film neviděla. No a poslední dny kdy už jsem neměla co číst jsem četla Memento a dočetla jsem posledních pár stran z jedné rozečtené knihy, nemůžu si vzpomenout na název.

Už jsem nevěděla co dělat, jeden den jsme jeli na výlet, koupila jsem si časopisy, protože už jsem byla opravdu zoufalá. Jen sedět u stolu a poslouchat jak někdo na něco nadává.

Nakonec jsem, ale ráda, že jsem tam byla, odpočla jsem si a konečně jsem našla čas na ty knížky.

Všechno zlé je k něčemu dobré.

Loučím se, s největší láskou Šestka.
xoxo

Co takhle zkusit to znovu

Poslední článek se tu objevil 10. května 2015.. Je to dlouhá doba a je na čase s tím něco udělat.
Prázdniny jsou v plném proudu, doufám, že si je užíváte lépe než já, tím pádem mám spoustu času dělat to co mě baví. 

Vzhledem k tomu, že momentálně je noc, nemůžu spát a nemám co dělat. Tedy mám, koukám tu na svého crushe a teču, ale to jde mimo tenhle článek.

Povím Vám jak asi vypadají mé prázdninové dny a pokud jste si mysleli, že jste líní. Po tomhle článku se budete cítit jako nejpilnější lidé na této zemi. Slibuju.

Většinou vstanu kolem 12:00, tudíž, snídám oběd. 

Nikdo není dokonalý, kvůli mé kůžičce nemůžu na sluníčko, takže si to hovím v klídku doma. Na pána :-). Čtu si knížky, hraji dementní hry. Zkrátka zabíjím čas. 

Kolem 18:00 až 20:00 hodím sprchu a jde se ven, protože sluníčko zalezlo a já konečně můžu na vzduch. Jelikož nemám kamarády (no dobře nebudu přehánět možná nějakou tu kamarádku přeci jen mám), procházím se jen tak a přemýšlím za doprovodu hudby. 

Třeba včera mi pěkně pršelo. Absolutně zbožňuji procházky v dešti. Pokud si tedy zrovna neumyji a nevysuším hlavu, to dokáže člověka slušně namíchnout. 

Kolem 22:00 se vracím domů. Křiknu na mamču, že jsem doma a projíždím Twitter. 

No a 3:00 až 4:00 končí můj skvělý den. Usínám.

Kdo by to čekal, probudím se znovu na oběd a tento kolotoč se opakuje 7 dní v týdnu. Zábavné :-).

Celkem mě to psaní znavilo. Tak se mějte krásně. 

S největší láskou, Šestka.
xoxo