Chata aneb dovolená jakou si nepřejete zažít

Zdravím Vás po delší době, musím říct, že můj blog mi docela chyběl. Nemohla jsem ventilovat své pocity ani nic co právě dělám. Bylo to jako být zavřená v kostce, ale rychle k tomu co Vám chci vlastně povědět.

Hlavní je to, že jsem byla na dovolené, sice v Česku, ale i tak, odpočla jsem si tam, takže je to dovolená. (Nevím jak jinak to nazvat, lol.)

Byla jsem tam s rodiči, s dědou a jeho ženou, tím pádem s mou nevlastní babičkou..

Nemám to moc ráda, když už, tak jsem tam radši jen s rodiči. Nemohla jsem si dělat co jsem chtěla, pořád mě někdo napomínal apod.

Hned první den, po pár minutách jsem nevěděla co mám dělat. Bez signálu, bez mého twitteru a bez lidí, které mám ráda. Přijeli jsme před obědem, takže jsem čekala a čekala aspoň na to jídlo. K tomu se váže takový vtipný příběh, tedy aspoň v tu chvíli to pro nás docela vtipné bylo. Dělaly se řízky a já prostě nesnesu vepřový, takže pro mě byl nachystaný kuřecí. Děda, že mi ho schválně udělá jako první abych nečekala dlouho, tak začal, první řízek - můj nekuřecí, byl hotov, když jsem se na něj koukala už mi připadal zvláštní. To já to hned poznám když není kuřecí, ale říkám si, uvidíme, třeba se pletu. Nepletla jsem se. Hledali jsme hrozně dlouho MŮJ kuřecí řízek a víte kde byl? Děda ho nechal ve strouhance :-). Po obědě jsem si trochu odpočla a vydala jsem se na procházku. Mimochodem každý den jsem chtěla běhat, řekla jsem ať mě ráno vzbudí, ale nikdo mě nevzbudil, takže není to tím, že jsem líná!

Druhý den jsem se rozhodla dočíst Deník Anny Frankové. Zbývala mi asi půlka knížky a neměla jsem co dělat. Hned potom jsem se pustila do knihy Hvězdy nám nepřály, musím říct, že knížka je mnohem lepší. Radši bych byla kdybych ten film neviděla. No a poslední dny kdy už jsem neměla co číst jsem četla Memento a dočetla jsem posledních pár stran z jedné rozečtené knihy, nemůžu si vzpomenout na název.

Už jsem nevěděla co dělat, jeden den jsme jeli na výlet, koupila jsem si časopisy, protože už jsem byla opravdu zoufalá. Jen sedět u stolu a poslouchat jak někdo na něco nadává.

Nakonec jsem, ale ráda, že jsem tam byla, odpočla jsem si a konečně jsem našla čas na ty knížky.

Všechno zlé je k něčemu dobré.

Loučím se, s největší láskou Šestka.
xoxo