Šestka fantazíruje a přemýšlí #4

Zdravím Vás, snad moje pauza nebyla příliš dlouhá. Upřímně aklimatizovat se v nové škole je pro mě i teď po několika měsících vážně oříšek, ale musím to zvládnout a psaní už mi opravdu chybí. Chci si na něj najít čas i přes školní dny, protože poslední dobou potřebuji opravdu spoustu odreagování.
Po této pauze jsem se rozhodla začít celkem lehkým zamyšlením, které mě pronásleduje posledních pár dnů.

Přemýšlela jsem o smrti, pro někoho opravdu nepříjemné téma. Já si třeba bez smrti nedokážu představit svůj život. (Dobře, to vyznělo zajímavě.) Chci říct, že na ni myslím více, než je asi zdrávo. Je až strašidelně zajímavá, tajemná. Kdo ví co nás po ní čeká. Co skrývá. Je po ní něco horšího, než život? Je po ní právě teprve začátek krásného života nebo je po ní prostě pouhá naprostá tma a nic?
Často si kladu tyto otázky. Už od mala všichni věděli jak jsem zvědavá a proto mě smrt přitahuje. Už delší dobu mě strašně zajímá co a jak.
A proč přichází o život lidé, kteří si ho užívají a zaslouží si ho a ne ti, kteří si ho neužívají a nezaslouží si ho?
Pamatuji si, když jsem byla malá, měla jsem ze smrti strach, ale pouze ze smrti ostatních. Takhle ji snáším opravdu špatně. Ať už, když mi umřelo moje morče a nebo když zemřela naše hodná sousedka. Brečela jsem týdny, i když jsem si moc neuvědomovala co to smrt je. Jen jsem věděla, že ta hodná teta co vždy zametala schody a zavolala mě pro bonbon už tu není a já za ní už nikdy nebudu moct jít.
Časem mi došlo, jak mě smrt připravila o mého dědečka. Máma mi vyprávěla, že by se ke mně choval jak k princezně. Bohužel jediné co mám je pouze fotka, kde mě drží jako malé mimino v náručí a spokojeně se usmívá. Přeji si abych ho jednou po mé smrti mohla potkat. Dovolím si říct, že mi chybí aniž bych ho znala. Prostě mi chybí jeho láska, kterou jsem nemohla poznat.
Moje hlava je plná myšlenek o smrti a je spousta, které ani nesmím vypustit z úst, či na svůj blog, ale co napsat smím je to, že mě fascinuje.


A co vy? Jak vnímáte smrt a berete ji jako něco o čem se nemluví?

S největší láskou, Šestka.

xoxo

Šestka fantazíruje a přemýšlí #3

Dlouho jsem přemýšlela, co napsat jako další článek. Jsem teď trochu bez nálady, asi kvůli tomu počasí, ale i tak myslím, že u tohohle článku to moc nevadí.

Dnes, přemýšlím o tom proč na mě počasí tolik působí. Když venku svítí slunce, mám dobrou náladu, hodně se směji. Za to když prší, mám pocit, že je mi všechno jedno, jakoby už nikdy nemělo vysvitnout slunce.
Všichni moc dobře víme, že to tak není, ale myslím, že takhle ovlivňována počasím nejsem jen já. Spousta lidí má na podzim špatnou náladu. Já osobně mám podzim hrozně ráda, ale je pravda, že tu náladu mám takovou zvláštní. Jenomže se mi na podzim hrozně dobře přemýšlí. Je to roční období kdy bojuji se vším co mám v hlavě a snažím se to urovnat. Asi nejsem zvyklá přemýšlet v létě a proto mě to tak rozhodilo, kdo ví.
Právě teď čtu článek o náladě a psychice člověka, tak třeba se něco dozvím.
Tak jsem se dočetla akorát to, že jsou čtyři skupiny lidí a každý to má jinak. To je logické.

Také bych tu chtěla popřemýšlet o tom, proč si lidé myslí, že musíte být stále v pohodě. Každý má občas na nic den a moc bych si přála aby to lidé okolo mě chápali. Místo toho se naštvou, že nemluvím, že jsem protivná a podobně, ale prostě když se vrátím k prvnímu zamyšlení, je těžké se mnou promluvit když například prší. Jsem zažraná do deště, moje oči stále běhají po padajících kapkách vody a nemám čas na mluvení, ani většinou nemám co bych řekla. Jindy mluvím, ale když prší zmůžu se na pár vět. A přesně v tuto dobu začnou být všichni protivní na mě, že vůbec nemluvím, ale kdybych jim vysvětlila co cítím a co se ve mně v tu chvíli odehrává asi se mi vysmějí. Nikdo by nepochopil jak mám ráda déšť a nikdo by nepochopil co mě na něm tak fascinuje, přesto, že mi pomáhá náladově klesnout.

Ani teď upřímně nevím jak to vysvětlit a možná je tohle fantazírování úplně nesmyslné, nebo věty, které píšu jsou úplné blbosti, ale svedu to na počasí a to mě uklidní. Doufám, že nepíšu tak špatně pořád.

Co Vy a Vaše nálada? Ovlivňuje ji počasí nebo máte to štěstí, že jste počasí -- odolní. 

S největší láskou, Šestka.

xoxo

Šestka fantazíruje a přemýšlí #2

Zdravím všechny! Máme tu další článek Šestka fantazíruje a přemýšlí. Tentokrát se zaměřím na něco trošku jiného, zkrátka uvidíte.

Poprvé za můj život jsem seděla a přemýšlela nad tím, jak rychle se lidé mění. Tuto myšlenku mi vnukla moje kamarádka, která se na mě zlobí, protože mě prý nepoznává, že jsem se změnila, a že jsem úplně, ale úplně jiná.

Můj názor je ten, že lidé se až tak moc nemění. Zkrátka, když jsi pi*a (omlouvám se za ten výraz), tak prostě jsi a nic to zřejmě nezmění. Na druhou stranu, chování lidí se mění, potkáte někoho nového a nevědomky se -postupem času, začnete podobat jemu. Což se samozřejmě starým přátelům nelíbí a proto jste hned úplně jiný člověk, stejně, ale uvnitř sebe cítíte, že jste úplně stejní.
Já nerada řeším téma, jak jsem se změnila. Maximálně jsem změnila pár slovíček ve svém slovníku, méně nebo více se usmívám. Mám jiný pohled na věci. ALE SAKRA JSEM TO POŘÁD JÁ. Nikdy se ze mě nemůže stát nikdo jiný a doufala jsem, že moje kamarádka to bude vědět.

Přála bych si přátele, se kterými můžu být jakákoliv, i když změním svůj styl oblečení, slovník, pohled na určité věci. I kdybych měla jít názorem proti nim. Přála bych si aby to respektovali a nenapomínali mě, že jsem se změnila.
Přijde mi, že takových lidí už moc není. Aspoň v mém okolí, jen opravdu pár. A musím se přiznat, nemám ráda lidi, kteří, když neděláte co chtějí, se začnou zlobit. Nebo jako v mém případě výše uvedený příklad - Ty jsi úplně jiná, co se to s tebou děje, kdo jsi a proč jsi snědl mou kamarádku.
Když vidím větu - Jsi jiná..., okamžitě beru nohy na ramena a nehodlám se o tom s nikým bavit.

To je dnešní moje hluboká myšlenka a můj názor. Jaký máte názor vy? Setkali jste se někdy s takovou větou jako já?

S největší láskou, Šestka.

xoxo

Šestka fantazíruje a přemýšlí #1

Napadlo mě tak vytvořit 'Šestka fantazíruje a přemýšlí', kde budu psát věci které mě právě napadají, smyšlené příběhy a moje myšlenky...

Název se mi k tomu celkem hodil, tak snad nebude problém.

Občas to bude možná i jako deník, tak se do toho hned pustíme ne? Jen si k tomu pustím písničku a hned začnu, omluvte mě.

Seděla jsem na okně, byla noc, pozorovala jsem hvězdy. Přemýšlela nad přáteli.

Co to vůbec je? Co jsou to přátelé?

Pro mě jsou to lidé kterým věřím a kteří věří mně. Dlouze jsem se zamýšlela kolik takových v mém okolí je. Dlouho to netrvalo a měla jsem výsledek. Moc ne.

Ale víte co? Já jsem za to málo ráda, jsem ráda, že mám vedle sebe několik málo lidí, kteří o vás nemluví za vašimi zády.

Poslední dobou mi přijde, že je vše čím dál složitější.

To je sakra tak těžké držet jazyk za zuby?

Ptám se proč?

Pak tu máme také další věc, ke které mám asi spoustu otázek, ale tou hlavní je...

Proč se lidé podvádí. Proč když si vyberete být s někým, stejně za chvíli běháte za dalším člověkem.

Sakra to je pro ty lidi tak těžké ukončit to co je a začít s někým jiným nebo třeba napravit to špatné co Vás nutí chtít něco nového?

Nechápu jak v této době chodí vztahy ani nevím jak to bylo dřív. Možná, že to bylo stejné, ale moje otázka pořád zůstává. K čemu to je?

Proč jsou někteří takoví, to nemáte žádné svědomí, které by Vás zastavilo?

To bude pro dnešek vše, s největší láskou Šestka.

xoxo