pondělí 4. ledna 2016

Šestka fantazíruje a přemýšlí #4

Zdravím Vás, snad moje pauza nebyla příliš dlouhá. Upřímně aklimatizovat se v nové škole je pro mě i teď po několika měsících vážně oříšek, ale musím to zvládnout a psaní už mi opravdu chybí. Chci si na něj najít čas i přes školní dny, protože poslední dobou potřebuji opravdu spoustu odreagování.
Po této pauze jsem se rozhodla začít celkem lehkým zamyšlením, které mě pronásleduje posledních pár dnů.

Přemýšlela jsem o smrti, pro někoho opravdu nepříjemné téma. Já si třeba bez smrti nedokážu představit svůj život. (Dobře, to vyznělo zajímavě.) Chci říct, že na ni myslím více, než je asi zdrávo. Je až strašidelně zajímavá, tajemná. Kdo ví co nás po ní čeká. Co skrývá. Je po ní něco horšího, než život? Je po ní právě teprve začátek krásného života nebo je po ní prostě pouhá naprostá tma a nic?
Často si kladu tyto otázky. Už od mala všichni věděli jak jsem zvědavá a proto mě smrt přitahuje. Už delší dobu mě strašně zajímá co a jak.
A proč přichází o život lidé, kteří si ho užívají a zaslouží si ho a ne ti, kteří si ho neužívají a nezaslouží si ho?
Pamatuji si, když jsem byla malá, měla jsem ze smrti strach, ale pouze ze smrti ostatních. Takhle ji snáším opravdu špatně. Ať už, když mi umřelo moje morče a nebo když zemřela naše hodná sousedka. Brečela jsem týdny, i když jsem si moc neuvědomovala co to smrt je. Jen jsem věděla, že ta hodná teta co vždy zametala schody a zavolala mě pro bonbon už tu není a já za ní už nikdy nebudu moct jít.
Časem mi došlo, jak mě smrt připravila o mého dědečka. Máma mi vyprávěla, že by se ke mně choval jak k princezně. Bohužel jediné co mám je pouze fotka, kde mě drží jako malé mimino v náručí a spokojeně se usmívá. Přeji si abych ho jednou po mé smrti mohla potkat. Dovolím si říct, že mi chybí aniž bych ho znala. Prostě mi chybí jeho láska, kterou jsem nemohla poznat.
Moje hlava je plná myšlenek o smrti a je spousta, které ani nesmím vypustit z úst, či na svůj blog, ale co napsat smím je to, že mě fascinuje.


A co vy? Jak vnímáte smrt a berete ji jako něco o čem se nemluví?



S největší láskou, Šestka.
xoxo

6 komentářů:

  1. Koukám na smrt uplně stejně..taky mi přijde zajímavá a td.. někdy přemýšlím na tím jak krásné je to, že zabít se je tak lehké(jo to znělo divně, jak od psychopata.Když budu upřímná, tak já se nebojím smrti na tu se těším a jsem zvědavá,spíš se bojím umírání..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám strach jen z toho jaká smrt si mě vybere.

      Vymazat
  2. smrť každý považuje za zlú ale prečo? veď praveže sa oslobodíme od tochto sveta a budeme žiť slobodne len s dušou :), sammozrejme nazaoberám sa tým no viem že v niektorých krajinách toto oslavujú, teda sa tešia a nie plačú , kto vie prešo ? ;) :)

    http://teenmumy.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavé..Mám ráda takové články, nad kterými se zamýšlíš. :) Taky jsem včera zveřejnila něco podobného. :) Jinak taky budu ráda, když se zúčastníš mé první giveaway http://coffeewithdominique.blogspot.cz/2016/02/1giveaway-blogu.html

    OdpovědětVymazat
  4. O smrti se dá přemýšlet fakt donekonečna.
    Já jsem jí nikdy nevnímala tak hrozivě, prostě jsem to od mala brala tak nějak, že prostě přišel něčí čas, a že se teď má třeba i líp (v případě, že trpěl nějakou chorobou nebo tak)
    Ale když mi před dvěma lety, dva dny před Vánocema, bratránek skončil pod vlakem - brečela jsem snad týden v kuse. Najednou to, jak jsem smrt nikdy neprožívala, bylo pryč. Úplně mě to dostalo. Protože zemřel úplně zbytečně. Ještě teď mi mrazí, když slyším brzdit vlak.
    Michelle B

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavé téma, a hlavně nikdo na to nikdy nepřijde dá se jen polemizovat:)

    www.lucieglam.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

Díky moc za všechny komentáře :-).